Mnohá média sdílela tvář, jméno a osobní údaje střelce a dostalo se jim spousty prokliků, protože tyto informace do určité míry ukojily touhu lidí po nich. Sociální sítě byly plné kondolencí, fotek z místa střelby a vyjádření nejen politiků, ale zároveň se ani tato událost neobešla bez šíření dezinformací a hoaxů.
Nejrozšířenějším hoaxem byla informace o údajném telegramovém kanálu útočníka, který ale s největší pravděpodobností vůbec nepatřil útočníkovi. Policejní prezident Vondrášek i ministr vnitra Rakušan označili tento kanál jako nepotvrzenou stopu. Kanál byl psaný v ruštině, první post byl zveřejněn 9. 12. a psalo se v něm „Tohle je můj deník o tom, jak jsem se rozhodl pro schoolshooting.” Analýza odborníka na Rusko Ondřeje Soukupa, který aktuálně působí v Českém rozhlase poukazuje na to, že příspěvky na tomto kanále musel psát rodilý mluvčí, který je hluboce ponořen do ruského mládežnického slangu. Zároveň zde Soukup píše o nesrovnalosti v editování příspěvků. Již zmiňovaný první příspěvek byl editován 21. 12. 2023 v 16:55, avšak to už byl střelec dvě hodiny po smrti.
Zde přesný odkaz na twittertový příspěvěk
Dalším hoaxem byla zpráva o tom, že policie hledá ženu útočníka, která má údajně podobný arzenál zbraní a pohybuje se někde v centru Prahy. V případě, že by se tato zpráva potvrdila, rozhodně by se nešířila pouze na Facebooku u neověřených účtů, ale potvrdil by ji např. oficiální účet Policie či Ministerstva vnitra. Samozřejmě je tu možnost a je to vcelku běžné, že takové informace sdílí i vaši přátelé, rodina, známí, influenceři a další. V tomto případě je důležité podívat se na již zmiňované oficiální účty Policie či MV a ověřit si, zda je informace pravdivá.
Co se týče médií, ta sdílela mnohdy fotku a video střelce když střílel na ochozu fakulty. Sdílet tyto záběry není vhodné kvůli tomu, že tímto může dojít k nechtěné glorifikaci a pozornosti pro pachatele. Další lidé mohou toužit po slávě a tím, že budou tyto činy mediálně zveřejněny, může dojít k jejich napodobení. Zároveň je ale důležité dát pozor na sdílení informací o obětech. Jejich rodiny by se takto mohly dozvědět o smrti jejich blízkých z médií, což nemusí být vždy úplně žádoucí. Také je zde možnost, že dojde k omylu a rozšíříte zprávu o úmrtí někoho, kdo třeba během dané situace nezemřel.
Postup médií kritizovala i předsedkyně Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR Doc. PhDr. Barbora Osvaldová. „Po tragických událostech na Filozofické fakultě UK 21. prosince mnoho médií ve snaze informovat a zaujmout čtenáře překročilo etické hranice kladené na seriózní žurnalistiku. Místo pietních postojů se zaměřila na emotivní titulky a fotografie, které se musely dotknout rodin pozůstalých i zraněných. Média hodná tohoto označení nemají soupeřit s neověřenými informacemi na sociálních sítích a nemají také podrobně identifikovat útočníka, což ho heroizuje a bohužel další narušené jedince vede ať už k nápodobě nebo vyhrožování.”
Dále bych chtěla citovat Martina Bartkovského, který se nedávno stal šéfredaktorem Reflexu a ve svém článku píše „Střelec po sobě údajně zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém se doznal i k vraždě v Klánovicích. Reflex z tohoto dopisu nikdy citovat nebude. Je výborným zdrojem informací pro policii a odborníky, kteří se zabývají psychikou těchto zločinců. Tam to může pomoct do budoucna. Veřejnosti to nedá absolutně nic. Jen to ukojí touhu po žhavých informacích. Tady si ale dovolím kreslit hranici, za kterou já osobně jít nechci.” Tento přístup médií je vhodný hned z několika důvodů. Neglorifikují pachatele, nechávají práci na odbornících místo toho, aby šířili nepotvrzené informace, domněnky a lži a zároveň respektují soukromí střelce i obětí.
Markéta Langerová
01/2024
